Povídka...

Předmluva:

Bohužel jsem nezvládla dát této povídce žádný název, který by předem nevyzradil, o co půjde. :) Kdyby vás něco trefného napadlo, budu jedině ráda! :) 

Doufám, že si povídku užijete stejně, jako já. ;)

Nabídla jsem ti, aby jsi si mě oblékl tak, jak tě to nejvíce vzrušuje. Nejdřív se ti do toho moc nechtělo, vždy říkáš, že nejkrásnější jsem totiž nahá.. Ale když jsem ti tuhle hru připomněla u krámku s erotickými kostýmy a oblečením v jedné z pasáží křižující Václavské náměstí, zasmál ses při pohledu na výlohu s reklamní pannou oblečenou jako jeptiška a řekl: „Tak jo,to bude prdel.“

Sice se mi nelíbilo, že jsi to nebral tak vážně, jak bych chtěla, aby jsi mé nápady bral, ale vešli jsme dovnitř, kde jsme byli uvítáni ukrajinskou prodavačkou s potutelným úsměvem a silným přízvukem.

„Neměla by takhle drze čumět“, špitla jsem ti pohoršeně do ucha, ale tobě to bylo fuk. Prohlížel jsi si s pobaveným výrazem pár kostýmů, každý prohlížený jsi sundal z věšáku a nastavil ho přede mě.

„Jó,do kovbojky ti toho dost chybí,“ zakřenil ses, vrátil kostýmek kovbojky zpět na své místo a vytáhl jiný kostým „ale otrokyně by ti slušela vždycky!“.

Začal ses chechtat a já tě pleskla přes temeno hlavy. „Jseš blbej.“, prohlásila jsem mimoděk. Otočila jsem se k tobě zády a rozhlížela jsem se. Hned jsi byl za mnou a vázal mi palestinu kolem očí.

„Co blbneš?“, vyjekla jsem. Naváděl jsi mě do kabinky a řekl: „Mám taky dobrej nápad, neboj. To, co ti vyberu, uvidím jen já a budu si to na tobě zkoušet.“

Nevěřila jsem ti, že mě neplánuješ obléct do něčeho ujetého a pak mě fotit, ale přikývla jsem a nechala se poslušně svléknout do spodního prádla.

To se ti líbilo, já nahá, netušící, co se mnou bude a dobrovolně se ti poddávajíc.

Jako první jsi na mě natáhl nějaké, heboučké šaty. Byly nesmírně příjemné, ale ty jsi nebyl spokojený. Pohodlné věci nikdy nebývají hezké. Na chvíli jsi se vzdálil a hledal dál. Vyzkoušel jsi na mě další tři oblečky, ale buď mi zkrátka nesedly nebo ti připadaly až příliš vtipné. Často jsi se smál. U věšáků jsi teď stál déle, pečlivě jsi se věnoval výběru a najednou jsem zaslechla tvé uspokojené hmmm, znící jako vrnící kocourek. Honem jsi se ke mně vrátil. „Zvedni ruce nahoru“, přikázal jsi. Já tak udělala. Dopadlo na mě něco, co mi připomínalo lyžařskou soutěžní vestu, ale o něco těžší. Bylo to volné, takže jsem nemohla alespoň přibližně cítit materiál, ze kterého je ta "vesta" vyrobena a ani se pořádně nedotýkala zad. Zapískal jsi, „Tak jo, tohle ti vezmu,“, chechtal ses nadšeně, „orientačně ti to sedí, kdyžtak to vyměníme..“

„Cože? To si budem hrát na lyžaře?“, vypískla jsem a ty jsi měl radost, že jsem onu věc nerozpoznala.

„Možná“, odsekl jsi, stáhl mi tebou vyvolený kus oděvu přes hlavu, až mě po tváři polochtalo pár nějakých šňůrek, a rychle jsi běžel k pokladně. Mezitím jsem si sundala šátek z hlavy a zvolna se oblékala, ale ty, nadšen svou koupí a natěšen, až mi to oblékneš večer, jsi mě popoháněl a málem by jsi mě vytáhl do ulic nahatou.

Celou cestu jsem se snažila rozpoznat předmět v igelitce, ale nenechal jsi mě ani nakouknout a tašku jsi střežil jako hlídka u městských bran.

Zahlédla jsem, jak se ti blýsklo v očích, ale svou zvrhlostí to zapůsobilo spíše strašidelně, jako bych se snad měla chystat na to si osedlat samotného Ďábla, vládce touhy, chtíče, rozmaru a bizardní lásky, pána celého Podsvětí, závislostí a dráždivého tajemna, jaké mi poskytovala tvá, u kolen houpající se igelitka. Vyčetl jsi mi z výrazu tváře mé myšlenky, snad poprvé za tu dobu, co spolu chodíme a přerušil jsi mé tiché přemítání o Věci.

„Nech se spíš překvapit, už nehádej.“ A usmál jsi se snad ještě zvráceněji, než když jsme vyšly z obchůdku.

Po příjezdu k tobě domů jsme si bouchli vínko, popadli cigarety a dvě skleničky a úlevně jsme sklouzli do horké, voňavé vany s pěnou tak hustou, že by se z ní mohla zrodit Afrodita. Chvíli jsme mlčeli, ale jako vždy jsme se po chvíli vnořili do vášnivých debat a spřádali z hlubin paměti střípky tajemství, které jsme chtěli sdělit tomu druhému. „Jednou jsem...“ Takhle to začínalo vždy. A tvá obvyklá reakce? „Ty mrcho!“ Tentokrát jsi to nevyslovil nahlas, ale zatvářil jsi se, jakoby jsi říkal: „Jeeen počkej... Ty blbě skončíš...“

Vyprovokovaně jsi zavrtěl hlavou. Vyměnili jsme si pár dalších lahůdek z našich životů a vyšli ven z vany. Bylo ještě brzy na to, abychom šli do postele, tak jsme si oblékli jen čisté spodní prádlo, zbytek těl jsme oba navlékly do tepláků a sportovních mikin a šli jsme se projít do chmurného mlhavého stmívání. Čekali jsme na tmu sedíc na kamenné zídce a zlehka ovíněni se smáli do ticha.

Kolem osmé večer jsme se vydali zpět. Věděla jsem, že se po mě vrhneš zhurta. Hned jak jsme si vyzuli tenisky, začal jsi mě celou svlékat. Nahou jsi mě odvedl za ruku do tvého pokoje a tam mě odložil na postel. Šel jsi do skříně s tím, že mi nejprve vybereš spodek. Už jsem u tebe měla pár kousků oblečení, abych stále nemusela tahat velkou kabelu, obzvlášť toho erotického. Hodil jsi vedle mě černá celokrajková tanga, podvazkový pas a dva podvazky. Měla jsem takovou kombinaci ráda a milovala jsem, jak mi podvazky opticky zakulacují a zvětšují zadek ještě víc, než ho mám baculatý, takže jsem tvému výběru věnovala široký úsměv.

Rozhodl jsi se mě celou obléci sám, zdánlivě to muselo vypadat snadně, když jsi viděl se ladně oblékat mě. Kalhotky snadné byly. Vstala jsem, ty jsi si přede mě klekl a pozvedl mi nožku. Chystal jsi se mi jí vložit do prvního oka v kalhotkách, ale vím jak těžce odoláváš mým chodidlům. Musel jsi, zkrátka jsi musel, políbit mě na chodidlo. Zachechtala jsem se, neboť jsi byl tak citlivý, až jsi lechtal, ale zároveň jsi mou nohu držel pevně a jistě. Vsunul jsi mé chodidlo do kalhotek, posouval jsi mou nožku za tvé rameno a po cestě mě líbal přes kotník. Zastavit se jsi byl schopen až u vnitřní linie stehna blízko mého narůžovělého poupátka. Nejraději bych tě teď stáhla za vlasy tam, kde každé, i to mé, poupátko produkuje sladký nektar. Nechala bych tě vsávat okvětní plátky třeba hodiny! Odolal jsi pokušení si líznout a ochutnat mě a já odolala chuti tě sevřít mezi mými stehny a už nepustit, jakoby se z malé, sametové růžičky stala nenasytná masožravá květina, která se potřebuje zbavit každé kapky medové šťávičky.

Položil jsi mou nohu na zem a navlékl mi tu druhou do kalhotek, již bez polibků. Sunul jsi tanga nahoru, až krásně zapadly tam, kam mají. Mému kvítku tak udělaly pohodlné lože.

To, co s kalhotkami, jsi udělal i se dvěma podvazky. Usadil jsi mi je lehce pod zadeček a pak mi zapnul podvazkový pás kolem pasu. Teď ho ještě spojit s podvazky. Těšila jsem se na to, až se u připínání těch dvou látkových kroužků budeš vztekat. A taky že jo, soptil jsi, protože ta nejjemnější motorika není tvůj obor, a to, co nejde dát dohromady silou, ti také moc nejde, pokud se nejedná o součástky techničtějšího původu. Jakoby mimochodem jsem si sama připnula druhý podvazek během pár vteřin a znuděně čekala na tebe. Odtáhl jsi se a civěl na mě, jak jsem to udělala.

„Chtěl sis mě obléct, tak pokračuj!“, zasmála jsem se ti. Nečekaně jsi mě pleskl přes zadeček. „Dneska tě budu zlobit já, tak mlč.“, dodal jsi ke svému činu.

„Pokud to nebudeš zapínat do zítra...“ Nechal jsi má štiplavá slova odeznít ignorací a dopral jsi se s podvazky.

Vstal jsi a přikázal: „Teď se ke mně otoč zády a stůj klidně.“ Poslechla jsem a poslouchala šustění igelitky. Bez pobídky jsem zvedla ruce. Matně jsem zahlédla v odrazu okna pevné, černé tílko, půlené v zádech, přičemž z nespojených půlek volně visely saténové, stříbrné stuhy.

Zatajil se mi dech a chtěla jsem si poskočit radostí, ale narušila bych tak obřadnost okamžiku. Byl to korzet! A tak nádherný.. Nasadil jsi mi ho a začal zlehka proplétat šněrovačku kovovými půlkroužky po obvodech pomalu se spojujících částí. Byl jsi něžný a ohleduplný ke křehkosti ženského těla. Jakmile jsi již spojil obě zadní části stuhou, řekl jsi, že půjdeme na cigáro, že si mě chceš nejprve prohlížet. Tvářil jsi se až uchváceně a omámeně. A já tak, jak se v korzetu slušelo a patřilo-jako pařížská čubka z nevěstince. Vykračovala jsem ladně ke skleněným dveřím balkonu, u něj jsem se zastavila, opřela dlaněmi a pomalounku na tebe vyšpulila zadeček, přes který mi stékaly zbytky stuhy.

Po tvém „Hmmm...Krásná děvka!“ jsem se hravě zasmála nad mým uměním tě svádět a přetočila jsem se tak, že jsem stála přitisknutá zády a zadkem ke sklu. Čekala jsem, co teď uděláš, jestli mě políbíš. S úsměvem, dravým a zlomyslným, jsi došel ke mně, prohlížel jsi si mě, vpletl mi ruku do vlasů a nechal ji z nich sklouznout. Krásu tohoto momentu znehodnotil tvůj nečekaný projev.

„Uhni...“, řekl jsi dlouze a prudérně.

„Jseš drz...“

„Nesmíš! Čubo...“, skočil jsi mi do řeči a hrubě mi ústa překryl dlaní. Poodstoupila jsem, otevřela dveře a místo, aby jsi mě nechal vejít, jsi mě stáhl za vlasy zpět do místnosti. „Nejdřív pán.“, prohlásil jsi a vešel.

Dokonale se držíš své role a předvádíš, jak tě nerozhazuje pohled na mě, opřenou lokty o ohrádku balkonu s vyzývavě nastaveným zadečkem, ale tvůj pán rozkoše rozhozen byl a také vzrušen a probuzen, bez jakéhokoliv satanistického zaříkávání. Kletbou bylo totiž mé tělo, nakrucující se před tebou, v překrásném korzetu, byť poněkud volném, jak jsi ho zanechal, v tangách a podvazcích v krajkovém, černém provedení. Vidím ti v očích, jak silnou touhou trpíš se mě dotknout, ale vyčkáváš, díváš se, jak malá coura smyslně potahuje z cigarety.

Užívám si to napětí a v mysli se ti vysmívám, jak si právě odpíráš vše, co máš nadosah-mě a mé tělo. Típli jsme cigarety prudce, až z popela vzlétly malé oranžové jiskřičky, jako při zmrtvýchvstání bájného fénixe.

Už kašleš na odpírání, chceš mě a já chci tebe.

Tlačíš mě z balkonu před sebou, tvé ruce mám zaryté do mého zadku, přerývaně dýchám vzrušením a očekáváním.

Hrubě mě odstrčíš na postel a já se rychle otáčím tváří k tobě a sunu se k čelu postele. Zapřísahala bych se, že tě mám pod kontrolou, ale jakmile jsem si přivykla tmě, zjistila jsem, že z vteřiny na vteřinu držíš provazy. Nechápala jsem, jak jsi si je stihl opatřit, leda by jsi se nenápadně předpřipravil, i když spíše vypadáš, jakoby tě ovládl Ďábel. A ten má vše po ruce lusknutím prstů. Klekneš si na postel a plížíš se ke mně jako šelma, oči máš upřené do mých, až musím odvrátit pohled. Odevzdaně přikládám ruce k posteli, pomáhám ti a tebe to štve. Přál by sis, abych se bránila, ale to přece, broučku, kurvičky nedělají. Kurvy roztahují nohy samy od sebe. Nic neříkáš, a se semknutými rty mi motáš provaz kolem zápěstí.

Ale otáčíš mě zadečkem k tobě, drsně ho olízneš a bez zaváhání pokračuješ v poutání. Klečím v modlící se poloze, ruce svázané k sobě a čelu postele, nohy mírně roztažené a každá zvlášť přivázaná k nohám postele naproti čelu. Rozsvěcíš lampičku, díváš se a blaženě zavrníš. Teď bych chtěla vidět, jak ti stojí! To by byl pohled... Pokusím se otočit tvář k tobě, ale zarazíš mě silnou ránou bičem přes zadek, leknutím jsem vyjekla, pěkně to štíplo, máš ten správný švih. Kde se ale ten bič vzal, nad tím jsem už neměla čas přemýšlet, musel jsi to mít zkrátka přichystané. Poslouchám, jak se svlékáš a nezkrotně toužím vidět tě nahého, v celé své kráse... Jsi nahý, natáhl jsi se na noční stolek, vzal z něj kus krvavě rudé látky a překryl jím lampičku. Agresivní červené světlo v tobě vyvolalo animální zavrčení. Teď už jde z tebe strach. Mrazí mě v zádech z toho čekání na ten okamžik, kdy po mě vyloženě skočíš a potrháš mi nehty zadeček, nebo úplný spodek zad, kam již korzet nedosahuje. Ale místo toho jsi se ke mně opět přiblížil a lížeš a líbáš mě od kolen přes stehna a zastavuješ těsně u kundičky.

Provokuješ, prohýbám se jako luk, špulím na tebe zadeček, abys přemístil svou pozornost jazyku na něj a na kundičku, ale marně. Bavilo tě zajíždět jazykem do záhybu mezi stehnem a vlhkou, nenasytnou kundou. Škubala jsem provazy a nadávala ti, ale to tě jen povzbudilo. V ruce jsi ždímal svoje ztopořený péro a lízal mi záhyby u kundy. Každou mou nadávku jsi mi oplácel, buď plesknutím bičíkem nebo zpomalením, či úplným zastavením. Zbývalo mi jen změnit taktiku. Musela jsem tě začít prosit...

Když jsi mě opět lízal od kolen k záhybu, a v něm jsi se zastavil, vyhrkla jsem: „Prosím!“, a zadýchaně čekala, co teď uděláš.

„Chceš to?“ Zeptal ses mě poněkud ironicky.

„Chci...“, špitla jsem. Klepala se mi stehna z toho, jak jsem se potřebovala udělat. Vím, že jsi se zasmál právě tomu. A mé podřízenosti.

Odrhnul jsi mi kalhotky na stranu a letmo jsi mi kundičku přejel ukazováčkem, aby jsi zjistil, jak moc jsem vlhká. Byla jsem. A moc. Dovolil jsi si mi dovnitř tvé kopí doslova zarazit, po úplný kořen, až jsem bolestí zaúpěla a skryla tvář v křečovitém výrazu mezi lokty. V tu chvíli jsi jen byl ve mně bez hnutí. Cítíš, jak stahuji vnitřní stěny kundy, abych se tebou cítila být vyplněná a zároveň tě tak zkusila pobídnout k dalším přírazům. Pomalu jsi se vysunul z mého sevření.. a zase jsi mě napíchl nadoraz. Sykla jsem. Setrvával jsi a zatáhl jsi za stuhy korzetu. Stáhl se kolem mého trupu jako had škrtič a nepovolil ani při nádechu. Dýchat jsem mohla, ale omezeněji. Na to jsi konečně ustálil tempo. Jsi stále pomalý a tlačíš se do mě až bolestně hluboko, ale měla jsem čtyři roky na to si zvyknout.

Začal jsi zrychlovat. Ale to mě nestálo jen slast, musela jsem za pocit rozkoše platit... Jakmile jsi totiž zrychlil, opět jsi o kus stáhl korzet. Už se mi dýchalo špatně, utichlo mé vzdychání, ale pocit příchodu orgasmu se za omezení kyslíku násobil s každým tvým zběsilým přírazem.

Chytil jsi mě jen za stehna a pohyboval jen pánví, nevěřícně rychle a démonicky jsi u toho zavrčel. V tu chvíli jsi prudce stáhl ruce nahoru a přitom mi projel nehty celou délku stehen. Nemohla jsem vykřiknout a vzešel ze mě jen přidušený vzlyk. Vší silou jsi stáhl korzet k sobě a přidržoval jsi se ho. Možnost se nadechnout pro mě byla nulová, ale cítila jsem, že za okamžik už dosáhnu orgastické křeče a nekonečné extáze, ale...

„Steli...Steli, vnímáš?“

Probudila jsem se, provazy stále na rukou a nohou, ale odstřižené od postele. Prohlédla jsem se. Postříkaná, pár modřinek, ale o to víc škrábanců po celém těle, korzet vedle postele. Dotkla jsem se spodního rtu. Pálel mě a byl nateklý. Ještě jsem trochu mimo, říkáš mi, že jsem tě vyděsila, že se omlouváš, žes nepřestal hned, omluvně se usmíváš a hladíš mě po vlasech.

„Škoda, že to se mnou seklo, ten orgasmus mohl bejt fakt super.“

„Vynahradím ti to!“ Políbil jsi mě na čelo.

Už jsi věděl, že jsem zase při vědomí a hlavně v pořádku, tak ses začal mýmu kolapsu chechtat jako malej. A já s tebou, dokud jsme vyčerpaně neusnuli...

Vaše Stela ♥