Sex a smrt

Dnes bych se ráda rozepsala o trochu pochmurnějším a možná i morbidnějším tématu.
Doufám, že před Vánoci stihnu ještě veselejší článek, ale měla jsem potřebu tento vydat dříve.

Listopad byl měsícem smrti. Nejen kvůli Dušičkám nebo snad Halloweenu, ale dost lidí z mého okolí přešlo na druhý břeh. Zůstal po nich jen jejich osamocený, zdrcený protějšek.

Nechci tak úplně řešit otázku truchlení nebo smutku, protože na to můj blog zaměřen není.
(jen připomenu fáze smutku/truchlení/umírání dle Modelu Kübler-Rossové. Jsou to: šok, popírání, hněv, smlouvání, deprese, smíření. Slovo smíření tedy v článku bude znamenat plné dokončení truchlení)

I zde mi jde o sexualitu lidí, což může znít povrchně, necitlivě nebo právě morbidně, ale stejně jako sex obecně patří smrt mezi velmi tabuizované téma. Samozřejmě, záleží to na lokalitě. Třeba v Mexiku se smrt vnímá úplně jinak než u nás, Den mrtvých neprobíhá pochmurně a melancholicky, jako naše Dušičky, nýbrž jde o den (i noc) bujarých oslav a veselí. Stejně tak vnímání sexu například v Berlíně. Tam se o swingers akcích dozvídáte běžně v letáčcích z metra a žádný sexshop vážně nemusí mít "mlhavou" výlohu, jako mají Erotic City u nás.
A teď tato dvě témata, sex a smrt, spojme v jedno.

Několik desítek let jste věrni jediné osobě, jen on či ona znají vaše tělo, všechny intimní okamžiky sdílíte takovou dobu jen spolu...a pak...konec...? Milovaná osoba vám odejde. Nikdy více nepocítíte ony ruce, onu vůni, neuslyšíte onen hlas... Je to pro mě velmi nepředstavitelné.
Ale...
Jak potom probíhá další sexuální život, probíhá-li vůbec?
Stejně jako malé děti říkají: ,,Nikdy nebudu kouřit!“, lidé, jejichž partner zemřel, říkají: ,,Nikdy nebudu už s nikým jiným...“
Co se děje po tom, když jednoho dne převládnou pudy, mozek se znovu zamiluje a tělo se oddá někomu jinému, je docela jasné.
Smršť výčitek. Nenávist a odpor vůči své vlastní osobě. Pocit nevěry a zoufalství, že již to nemůžete zemřelému nějak vysvětlit... Proces truchlení se tak obnovuje. Po nějaké době opět přijde smíření se. A se smířením se může přijít i plnohodnotný návrat do sexuálního života.
Vypozorovala jsem myšlenku, která předchází smíru.
,,On/ona by si ale nepřál/a, abych byl/a nešťastný/á a sám/sama...“

Důležité ale není jen smířit se... Ale také odpustit SOBĚ! Každou lidskou bytost přeci ničí osamění a nenaplněnost základních lidských potřeb, kam sex a intimita spadají. Samota a nenaplnění potřeb způsobí jen těžkou deprivaci, frustraci a depresi...

K tomuto tématu jsem objevila zajímavý projekt, vynález:
http://lajk.iprima.cz/extrem/neuveritelne-21-gramu-nehy-sexualni-hracka-ktera-obsahuje-popel-mrtveho-partnera#gallery-2163171&item-2037662

Jedná se o jakousi "paměťovou schránku". Měla by sloužit jako vzpomínka na zemřelého partnera, zároveň k tlumení smutku a stesku, a také k pokračování sexuálního života bez pocitu viny, protože se tato schránka snaží o poskytnutí intimity a kontaktu přímo se zesnulým.

Schránka obsahuje flakón na parfém zesnulého, malou zásuvku na předměty spojené se zesnulým, reproduktory propojitelné s iPhonem a malou pozlacenou urničku, která je uložena ve skleněném dildu.

Zaujalo mě to, coby "první pomoc" v procesu truchlení. Nesnažila bych se to využívat jako náhradu plnohodnotného sexuálního života a mezilidských vztahů, proto tento vynález asi nemusí být vhodný pro každého... Vidím v tom totiž vysoké riziko silné fixace na tuto "pomůcku" a také riziko derealizace.

Na druhou stranu "paměťový box" opravdu splňuje to, co slibuje. Splňuje uchování krásných vzpomínek, splňuje uchování pocitů intimního napojení na zesnulého a určitě velmi pomůže od stesku. Je to nádherná idea. Hlavně pro ty, kteří opravdu cítí potřebu zůstat zesnulému věrni po celý zbytek života...

K tomuto článku bych chtěla dodat jen to, že vnímání smrti, stejně tak sexuality, je velice individuální a co zde píšu, je založeno na zkušenostech mého okolí a na mém studiu psychologie, nikoliv na mých přímých zkušenostech nebo na vědeckých poznatcích. ;)

Vaše Stela